Před pár dny jsem dostala tip na dokument z 10. ročníku Rally Paris Dakar komentovaný mým taťkou, Tomášem Mückem. O jeho existenci jsem dosud ani nevěděla.

Díky tomuto videu jsem po více než 30 letech shlédla zfilmované záběry, o kterých jsem dosud slyšela jen z vyprávění. Nostalgicky jsem zavzpomínala na ty zimy, kdy jsme doma čekali u pevné linky na hovor ze satelitního telefonu ze Sahary (posádka mohla během závodu zavolat domů a ubezpečit své nejbližší, že jsou v pořádku).

Následujících 10 let pro mě konec ledna symbolizoval opětovné setkání s taťkou. Plný vyčerpání, o několik kilogramů lehčí, s velkou taškou podivně zapáchající exotickou Afrikou, ale vždy s úsměvem na tváři a plný nevšedních zážitků.

Připomeňme si jeden z historických ročníků, kdy se Dakar jezdil ještě podle kompasu (případně podle slunce). Ten ročník, kdy česká posádka poprvé obsadila v cíli dakarské rally zlatou příčku (a jejíž členem byl také můj taťka). A není náhodou, že auto bylo poháněno motorem, který taťka v malém kolektivu tatrováků také konstruoval.

P.S.: Tu opičku z Afriky mi nikdy nepřivezl 🙂

Petra Mücková

Petra Mücková s.r.o.

www.petramuckova.cz