Italské „Motor Valley“ – více než jen Ferrari

Ferrari je celosvětově známým výrobcem supersportovních automobilů. Když se ovšem vydáte po stopách Enza Ferrariho do severoitalského regionu Emilia-Romagna, narazíte zde na desítky dalších motoristických muzeí a sbírek. Region je sídlem šesti motoristických výrobců (Ferrari, Maserati, Pagani, Lamborghini, Dallara, Ducati, Energica) a najdeme zde také čtyři mezinárodní závodní okruhy (Imola, Misano, Modena, Varano). Na silnicích tady potkáte především malé Fiaty (stejně jako všude jinde v Itálii), ani kvalita povrchu vozovek nijak nenasvědčuje tomu, že se pár kilometrů opodál rodí nové supersporty. Na to, jak jsou Italové temperamentní, tak tady svoje bohatství maskují za tradiční nenápadné venkovské domy obklopené polem a vinicemi.

Výrobci a závodní okruhy v italském Motor Valley u Bologne.

Tento rok jsem se rozhodla, že taťkovi k narozeninám naplánuji takový nevšední motoristický víkend v Itálii. Samozřejmě jsem jako první začala zkoumat nabídku muzea Ferrari. Muzeum věnované zakladateli Enzo Ferrarimu se nachází v Modeně – v Česku je budova muzea celkem známá, autorem futuristického návrhu, který z ptačí perspektivy připomíná kapotu vozu Ferrari, je architekt Jan Kaplický. Budova je postavena přímo vedle rodného domu Enza. Druhé muzeum, představující historii značky Ferrari a úspěchy závodního týmu Scuderia, stojí jen pár metrů od továrny v Maranellu.

Jak jsem ale nastínila v úvodu, vyplnit víkendový itinerář nebylo vůbec snadné, protože jsem pro omezený časový prostor potřebovala vybrat to nej z velmi široké nabídky dalších muzeí.

Jako první jsme do sobotního programu zařadili návštěvu Museo Horacio Pagani. Zážitek nad očekávání! Muzeum sice není příliš velké rozlohou, ale sdílí s návštěvníky spoustu zajímavých informací – jak ze života mistra Paganiho (odborníka přes karbonové vlákna), ale také technických faktů. Nezaměnitelným znakem těchto supersportů je čtyř-trubková výfuková koncovka, která je vykreslena také v logu automobilky. Jedním z vystavených modelů v muzeu je Zonda „La Nonna“ (v překladu babička) z roku 1998 – tuto přezdívku si automobil získal po ujetí 1 miliónu kilometrů (vůz sloužil výhradně pro testování a vývoj nových komponentů). K vidění je také model Cinque, kterého se vyrobilo pouze 5 kupé a 5 roadsterů (v muzeu je vystavený právě pátý roadster). Taková malosérie staví karbonové supersporty mezi nejdražší automobily na světě (ceny se uvádí v miliónech eur). V pracovních dnech je možné zarezervovat také prohlídku továrny, která sídlí přímo u budovy muzea. Tady se budu muset ještě vrátit.

Nezaměnitelná koncovka výfuku vozidel Pagani (zdroj: https://fstylephoto.com/)
Pagani Zonda Cinque – 1210 kg živé váhy, která na stovku vystřelí za 3,4 sekundy (zdroj: https://idnes.cz/)

Další zastávkou našeho výletu byla Collezione Umberto Panini v Modeně. Zrenovovaná statkářská budova uprostřed farmy nabízí pohled na nevšední sbírku. Najdeme zde především několik významných historických kousků od Maserati. Dvoupodlažní budova je však zastavěna dalšími historickými vozidly, motocykly a samostatnými motory. Sbírka je otevřena veřejnosti každý den kromě neděle a vstupné je dobrovolné.

Collezione Umberto Panini

Highlightem našeho sobotního programu bylo již jmenované muzeum Enza Ferrariho v Modeně. Interiér budovy je stejně tak stylový jako karoserie vozů s logem skotačícího koně na žlutém erbu. Preciznost je cítit ze všech stran, bílé stěny a bílá podlaha zdůrazňují elegantní rysy vystavených modelů Ferrari. Po pár minutách naší návštěvy se pomalu zatemní světla, rozezní se výraznější hudba a jedna stěna haly se promění v promítací plátno, na kterém sledujeme krátký film o životě Enza. Další rozměr tomuto zážitku dávají siluety jednotlivých vozů, které jsou rozprostřeny okolo nás. Automobily Ferrari jsou umělecká díla a stejně tak uměleckým dojmem působí interiér muzea se svojí prezentací. Největší úsměv na tváři nám ovšem vykouzlila nenápadná vedlejší místnost, ve které jsou vystaveny samostatné motory. Na rozdíl od Paganiho, který si designuje vlastní karoserie a pro jejich pohon využívá motory Mercedec-AMG, tak Ferrari do svých vozů montuje výhradně vlastní motory. Bylo se tedy na co koukat. Součástí muzea je také rodný dům Enza Ferrariho, ve kterém jsou k vidění vybrané významné vozy (první model automobilky Ferrari 125 S, F40, Schumacherův monopost F1 a jiné)

Muzeum Enza Ferrariho v Modeně
Interiér futuristické budovy muzea se během chvilky proměnil v kinosál

V neděli ráno jsme pokračovali ve stejném duchu – přesunuli jsme se do druhého muzea Ferrari v Maranellu. Ačkoliv pracovník muzea nám řekl, že si na prohlídku máme vyhradit asi hodinu (resp. 1,5 hodiny s dostatečnou rezervou), tak my jsme zde strávili přes 3 hodiny (podobně jako předchozí den v Modeně). U mnohých vystavených vozidel jsou ve vitríně umístěny také jejich pohonné jednotky. I přes strohé informace na štítcích u jednotlivých exponátů se u každého z nich umíme celkem dlouho zabavit. Motoristů ráj! Obzvlášť, když se přesuneme do místnosti s monoposty F1, v jejíž centru si můžeme z bezprostřední blízkosti prohlédnout také samotné motory.

Muzeum Ferrari v Maranellu (expozice F1)
Muzeum Ferrari v Maranellu (expozice 24H Le Mans)

Nabídce 10minutové jízdy v simulátoru F1 jsme odolali, ale možnost svezení se v shuttle buse s prohlídkou továrny jsme si nenechali ujít. Autobus sice jen zajíždí do uliček mezi jednotlivými budovami továrny, ale kdo může říct, že viděl Ferrari továrnu naživo? Jediná továrna na světe, která produkuje vozy s logem Ferrari, která si téměř všechny komponenty sama vyrábí, která se v maximální míře drží ručních prací a která každému jednomu zákazníkovi věnuje individuální péči. Projížďku továrnou nám zpestřila velmi zajímavým výkladem průvodkyně (stejně jako v celém muzeu jen v italštině a angličtině). Na závěr této malé exkurze jsme se podívali také do areálu závodního týmu Scuderia Ferrari, který se pyšní vlastní zkušební tratí Pista di Fiorano (držitelem traťového rekordu z roku 2004 na 2,997 km dlouhém okruhu je mistr Michael Schumacher s časem 0:55:999).

Abychom zakončili náš víkendový program opravdu stylově, přesunuli jsme se do města, které roky hostilo Grand Prix San Marina. Závodní okruh Autodromo Enzo e Dino Ferrari  v Imole je povinnou zastávkou každého fanouška F1. Na okruhu je ve vybraných dnech vyhrazený volný vstup pro pěší veřejnost. Využili jsme tedy možnost projít si kousek trati, mj. zatáčkou Tamburello, ve které v roce 1994 zahynul brazilský šampion Ayrton Senna.

Cílová rovinka závodního okruhu Autodromo Enzo i Dino Ferrari v Imole

Z Imoly je to jen necelá hodina jízdy autem na letiště v Bologni, odkud létají přímé linky do Prahy a Vídně (výborná dostupnost pro občany ČR). Jste-li milovníky supersportovních aut, potom pro Vás návštěva italského Motor Valley bude nezapomenutelným zážitkem. Bez problémů by se tady dalo naplánovat program i na celý týden. Ačkoliv nám pandemie Covidu lehce omezila možnosti, i přesto jsme měli velmi nabitý a inspirující program (některé factory tour jsou přes Covid zrušené, ve všech muzeích Italové v současnoti kontrolují EU Covid Pasy, všude jsou povinné roušky).

Ing. Petra Mücková

www.petramuckova.cz

Related posts

Laděné výfukové svody pro motor TAZ 1,43 hasičského agregátu PS12

by Petra Mücková
3 měsíci ago

Ladění motorů, část 3.

by Petra Mücková
1 rokem ago

Rally Paris Dakar 1988

by Petra Mücková
1 rokem ago
Exit mobile version